Jaroslav Hašek

Jaroslav Hašek

Tohoto člověka vám nemusím nikterak dlouho představovat. Stal se národním spisovatelem a v našem podvědomí je nesmazatelně zapsán jako autor dobrého vojáka Švejka. Mladší generace zná minimálně tohoto literárního hrdinu, alespoň z televizních obrazovak. Pojďme si říci, jaký byl Jaroslav Hašek ve skutečnosti.

Největší problém je, že autor už je mrtev a i jeho život samotný byl opředen spoustou legend, takže spousta informací může být pouze spekulativního charakteru. Ke zpřesnění Haškových kontur došlo především po 2. světové válce, kdy se autorův život, osobnost i dílo stávají předmětem seriózního vědeckého bádání. Vychází Haškovo kompletní dílo v pramenném vydání (16 svazků 1955-1974), vznikají kvalitní biografie a studie - především Toulavé housle (1971) Radka Pytlíka, týmž autorem připravená literárněkritická Kniha o Švejkovi (1983) či Blažíčkova studie Haškův Švejk (1991). Haška si ovšem coby spisovatele lidového, navíc s revoluční minulostí, uzurpuje i oficiální ideologie a vynáší ho na piedestal vyvolených autorů. Jaký to paradox! Spisovatel až anarchistického a nihilistického ražení, který neměl nikdy nic společného s oficiální literaturou, byl outsiderem životním i literárním, jehož psaní bylo vždy prosto jakékoli ideologie a jakýchkoli "poslání", je náhle pasován na uvědomělého umělce, je prohlašován za bojovníka za pravdu a proti válce, bezmála za průkopníka socialismu. Ale neváhejme a pojďme si říci něco o Haškově životě.

Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 v Praze maželům Haškovým. Jeho otec Josef Hašek byl středoškolský suplent a bohužel je o něm známo, že často pil. Matka Kateřina se za vsvobodna jmenovala Jarešová. Už v mladí Hašek poznal nuzný život nezabezpečené rodiny.
V roce 1893 byl Jaroslav Hašek zapsán na C. k. vyšší gymnázium v Žitné ulici a nastoupil do primy. Na tomto gymnáziu byl jeho třídním profesorem dokonce Alois Jirásek.
V únoru roku 1896 umírá Haškův otec, což se projevilo zejména na Jaroslavově prospěchu. Výrazně se zhoršil ze známek výborných na nedostatečné. Jako demonstrace poslouží, že v roce 1896-98 musel opakovat kvartu. Navíc se po otcově smrti zhoršily životní podmínky celé rodiny a Jaroslav poznává hnus, lhostejnost i tvrdost života. V některých jeho povídkách a i pasážích ze Švejka můžeme vypozorovat stejnou krutost. Ale zpět do školních let.
V prosinci 1897 se tento mladý delikvent zúčastnil protiněmeckých bouří v Praze. Strhával vyhlášky o stanném právu a dokonce se zúčastnil zapálení ohrady německého občana Pleschnera. Z tohoto činu měl konflikt s rakouskou policií.

V únoru 1898 odchází z gymnázia a nastupuje jako praktikant v drogérii Ferdinanda Kokošky. Spolu s nezdary se v Haškovi hromadí touha utéct až konečně v létě 1899 podnikne toulky po Moravě.
Po návratu z Moravy nastoupil na Československou obchodní akademii v Resslově ulici, kterou po třech letech i vystudoval, navíc se naučil ruštinu. Po prvním roce opět jako student podniká v létě roku 1900 toulku na Slovensko, o rok pzději opět na Slovensko a dokonce až do Haliče. V červenci 1902 složil absolutorium obchodní akademie a za měsíc byl přijat do banky Slávie jako podřízený úředník.
Dlouho si v práci nepobyl (3. června podal výpověď) a ve dvaceti se vydává do Haliče. Ještě předtím mu u Sőlcha vyšla sbírka básní Májové výkřiky.

V letech 1904-07 prožívá své anarchistické období, Hašek začíná bohémský život, což znamená toulky, hospody a publikování ponejvíce sociálních povídek a satir v anarchistických listech (Nová Omladina, Chuďas, Komuna). Dokonce si jeden měsíc poseděl ve vězení.
V roce 1906 vzniká milostný vztah mezi Haškem a Jarmilou Mayerovou, se kterou má v roce 1912 syna Richarda.
Na konci svého anarchistického období se seznámil i s Josefem Ladou.
V lednu 1909 začal přispívat do časopisu Karikatury, kde od října tohoto roku až do července 1911 vydává volný cyklus Galerie Karikatur. V tomto cyklu Hašek ironizuje tehdejší politiky, strany a jejich noviny. Ve stejném období jako začal přispívat do Karikatur si našel stálé místo v časopise Svět zvířat, což mu pomohlo získat i ruku Jarmily. 23. května 1910 byl Haškův velký den, vzal si Jarmilu Mayerovou.
Na sklonku téhož roku je vyhozen z časopisu Svět zvířat pro četné mystifikace, kterých se dopustil a v listopadu zakládá vlastní firmu nesoucí honosný název Kynologický ústav.
V únoru 1911 se odehrává tzv. psychiatrická záhada, protože Hašek byl přistižen při pokusu o sebevraždu (skokem z Karlova mostu, nejspíš tam byl led; pozn. Pechyho). Přivolaní strážnici ho dopravili na psychiatrickou léčebnu, kde si pobyl týden. Záhadou přesto zůstává, zda-li byl onen pokus fingovaný nebo ne.
Před červnovými volbami do říšské rady zakládá s několika přáteli Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Dokonce sepsal její Dějiny pro časopis Veselá Praha. Při četných mítincích přednáší volební řeči a předvádí kabaretní politicko-satirické výstupy. A konečně nadchází květen 1911, kdy se zrodila postava dobrého vojáka Švejka. Ihned po zrodu je uveden cyklys povídek o Švejkovi, které vycházejí v čas. Karikatury a Dobrá kopa.
V listopadu si našel místo jako přispěvatel do Českého slova, bohužel pro něj mu to vydrželo pouze do února 1912. V březnu se poprvé Švejk objevuje v knižním vydání (Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, nakl. Hejda a Tuček). Jak již jsme se zmínili v dubnu se narodil syn Richard. Krátce poté Hašek utíká od rodiny, kterou při způsobu svého života není schopen uživit. Do roku 1914 pobývá u svých přátel a píše mnoho kvalitních humoresek, navíc pokračuje v kabaretní činnosti. Jmenujme ve zkratce jeho dílo v následujících dvou letech: Trampoty pana Tenkráta (1912, Vilímek), Kalamajka (1913, Ústřední dělnické nakladatelství a antikvariát, ilustroval Josef Lada), což je kniha pro děti, Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i domova (1913, Hejda a Tuček). Do května je šéfredaktorem Světa zvířat.

V červnu 1914 vypukla Sarajevským atentátem světová válka a Hašek již v únoru 1915 rukuje k 1. náhradní rotě 91. pěšího pluku v Českých Budějovicích. V květnu byl Hašek převelen k rotě třetí a v červnu odjíždí na ruskou frontu do Haliče. Moc nezabojoval, protože se v září nechal zajmout a nějakou dobu si pobyl v zajateckých táborech Darnica a Tocký. V črvnu 1916 se přihlásil jako dobrovolník k československým legiím v Kyjevě.
Publikuje v legionářském čas. Čechoslovan a do konce války získává zajetce pro boj proti Rakousku-Uhersku. Dokonce se staví za připojení Čech k carskému Rusku.
V legiích napsal novelu Dobrý voják Švejk v zajetí (1917, Slavanské nakl. v Kyjevě).
Po vypuknutí komunistické revoluce se Legie, kromě Haška staví proti ní.
Jeho komunistické smýšlení je jasné, nejen proto že v Rudé armádě přestal pít a jeví se jako schopný organizátor. V březnu 1918 vstoupil do KSR (Komunistická strana Ruska) a v dubnu pomáhá v Samaře formovat čsl. oddíly při Rudé armádě. Samara je obklíčena legionářským vojskem a Hašek utíká v přestrojení. Potuluje se mordvinskými vesnicemi a skrývá se před legionářskými hlídkami. Tak se taky stalo, že polní soud čsl. legií vydává zatykač na Jaroslava Haška. ovšem chycen není a v září je zase spolu se soudruhy Red Army, tentokrát v Simbirsku. Odjíždí do Bugulmy jako organizátor, aby se stal členem politického oddělení a pomocníkem velitele města. Jeho kariéra roste. Zastává četné fce v Rudé armádě a je redaktorem několika časopisů na Sibiři. A aby nezahálel v květnu 1920 se žení tiskárenskou dělnicí Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou ("Šurou") v Krasnojarsku, i přesto, že se nerozvedl s Jarmilou Mayerovou.
V srpnu 1920 členem městského sovětu v Irkutsku, redaktorem časopisů Sturm—Roham (Útok, něm./maď.), Bjuleten politrabotnika (Bulletin politického pracovníka, rus.), Űr (Úsvit, burjatský). V říjnu musí všeho zanechat, neboť je povolán pomoci komunistickému hnutí ČSR a odjíždí do Moskvy. V listopadu spolu se Šurou (druhou manželkou) odjíždí do ČSR. Chvíli si pobyl v Pardubicích v karanténní stanici a 19. 12. přijíždí do Prahy. Hašek se vrací po potlačení komunistického hnutí. Hrozí mu stíhání za zběhnutí a bigamii. Vrací se k bohémskému způsobu života, bydlí u Franty Sauera na Žižkově.
Přišel rok 1921 a Hašek často publikuje v levicovém tisku (Tribuna, Rudé právo). V lednu—březnu publikuje v Tribuně cyklus Velitelem města Bugulmy. V této době také vzniká záměr zpracovat Švejka ve formě válečného románu. Hašek a Sauer volí vydávání vlastním nákladem po sešitech, které sami kolportují. 14. března
Vychází první sešit Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. V červenci vychází knižně celý 1. díl Osudů v nakladatelství A. Synka. Hašek píše 2. díl Osudů a stěhuje se do Lipnice nad Sázavou (okr. Havlíčkův Brod).
V roce 1922 dopisuje už 3. díl Osudůa knihy povídek Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky (Hejda a Tuček, 2. vydání) a Mírová konference a jiné humoresky (vlastní náklad).Na sklonku roku se projevuje zhoršení Haškova zdraví, které je podlomeno bohémským životem, pobytem v zajateckých táborech a usilovnou prací v Rudé armádě, navíc Osudy, ač jsou ještě nekompletní, mají za sebou již pět vydání.
3. ledna 1923 po osmé hodině ráno Hašek umírá na ochrnutí srdce. Osudy zůstávají autorem nedokončeny. Jeho dílo čítá přibližně 1200 povídek roztroušených po časopisech, pouze nepatrný zlomek vyšel zatím knižně — 11 knih (celkem 12 vydání).
Jak vidíte, ačkoliv Hašek prožil krátký a těžký život, je velmi dobře zdokumentován, povězme si něco o jeho duši a psaní, jak napsal Andrej Halada v čas. Mladý svět.

V Haškovi se mísí nadprůměrná přirozená inteligence, schopnost pohotové reakce, neobyčejná představivost a fantazie a zároveň problematický charakter, malá vůle a neschopnost vytrvat. Hašek byl štědrý a měkký člověk, ale dokázal své kamarády bez mrknutí oka zradit. Statečností nevynikal, před nebezpečím a problémy utíkal. Existovat s takovým člověkem se dalo jen krátce, v delším úseku byl život s ním nesnesitelný a nerealizovatelný.

"V Haškovi byli vždy dva lidé," píše Eduard Bass. "Jeden si dělal blázna a druhý se na to díval. Ten druhý Hašek, jemuž jen málo lidí dovedlo pohlédnout do tváře, uzřel se strašnou jistotou nicotnost lidského života, a poznav ji, snažil se ji popřít, umlčet, obejít, obelstít šprýmy..." František Langer soudí: "Skutečný Hašek byl jenom podivná noční bytost, žijící ve svém těžkém ovzduší, napáchlém pivem a zšeřelém tabákovým kouřem. Byl zjevem nějaké, něčí temné fantazie nebo baladicky temným zjevem který budí zvědavost a strach, vábí a znepokojuje, rozesmává město svými šprýmy, které jsou však maskovaná nenávist a opovržení k němu."

Zajímavé vysvětlení Haškovy povahy i jeho chování uvádí ve své studii Jindřich Chalupecký: "Kupodivu dnešním badatelům uniká, že Hašek byl homosexuální. Mně se o tom zmínil jako o něčem samozřejmém Rudolf Šimanovský. Šimanovský byl starý Haškův kamarád z předválečných let." Chalupecký své tvrzení dále dokládá citacemi Z. M. Kuděje, Gustava R. Opočenského, Franty Sauera či Františka Langra. Faktem je, že v Haškových knihách je minimum erotiky, ve Švejkovi nejsou skoro žádné ženské postavy. Podle Chalupeckého měl Hašek jistý dívčí rys ve své bezvousé tváři, rád se převlékal do ženských šatů (je tak i zachycen na některých fotografiích), ze svědectví kamarádů vyplývá, že byl k ženské kráse imunní. Homosexualita by vysvětlovala i jeho komplikovaný vztah k oběma manželkám, od nichž stále prchal.

Hašek byl těžkým melancholikem. Stavy euforie se u něho střídaly s beznadějnými propady do depresí, které ústily v nadměrné pití. Ve světlejších okamžicích se upřímně snažil svůj život změnit, snažil se žít v souladu s obecně platnými normami, vždy ale ztroskotal. Jediné, v čem se mu v životě podařilo vyhrávat, bylo psaní.

Hašek dobře věděl, že psát umí, a také ve skrytu duše toužil alespoň po respektu, když už ne po oficiálním uznání. Je obdivuhodné, že se mu i přes jeho fyzicky a psychicky vyčerpávající život podařilo napsat tak ohromné dílo - čítá na 1300 povídek, humoresek atd. plus román Osudy dobrého vojáka Švejka. Charakter tohoto díla je ale příznačný: samé kratší práce. Švejk je sice román, ale bez hlavní dramatické zápletky, plyne jako sled povídek, vyprávění. A je nedokončený. Hašek ani v psaní nebyl běžcem dlouhých tratí, romanopiscem se sicflajšem.

Hašek měl jedinečnou paměť a improvizační schopnosti. Někdo nadhodil téma, on sedl a popsal čtyři čtvrtky papíru, což byla norma. Během psaní, které se často odehrávalo v kavárně či hospodě, stále odbíhal a bavil se. Když se blížila šestá hodiny, spěchal do redakce, protože v šest zavírali pokladnu a on potřeboval honorář. Švejka přitom psal tak, že hotové kapitoly posílal z Lipnice do Prahy a ponechával si jen poslední stránku. Vše měl v hlavě, všechny postavy i minulé děje. Když jeden z lipnických občanů pochyboval o Haškově umění, Hašek ho vyzval, aby mu zadal téma. "...napiš třeba o protějším učitelovi, co chytá déšť do nádobek." Načež Hašek okamžitě nadiktoval humoresku Inspektor dešťoměrného ústavu z Prahy.

Hašek udivuje šíří vědomostí i vzdělaností, přitom nejraději pročítal inzeráty, kuchařky, katechismus, či dokonce slabikář. Četl i Brehmův Život zvířat, cestopisy, hodně využíval Ottův slovník naučný. Mezi hlušinou jeho tvorby se vždy objevují skvělé postřehy, vtipy, nápady. Nejvíce jich dodnes najdeme v souboru Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona: v těchto parodiích se vysmívá politickému provincionalismu, nabubřelým nacionálním frázím a žvástům, lidské omezenosti. Hašek útočí na české pivní politikaření a malost a je neuvěřitelné, jak přesně zobrazují některé povídky to, co vidíme ve světě dnešní české politiky.

Největším dílem zůstává Švejk. Největším i nejzáhadnějším. Vždyť co chce kniha říci? Je tento humoristický román vůbec vtipný? Vždyť některé scény jsou kruté, až bezcitné, Švejk je postava jednající bez morálního vědomí. F. X. Šalda o Osudech dobrého vojáka Švejka píše jako o knize "k smrti smutné", "syrové, temné, směšné i hrozné zároveň", Švejk sám bojuje zbraněmi "podlými, zákeřnými" (jež mu ale byly vnuceny). Haškův Švejk děsí svým vylíčením válečné absurdity, do níž se jedinec dostává a které nelze čelit - leda švejkovským útěkem do sebe sama. I Švejk sám je podivnou postavou: spíše neskutečné monstrum, hrdina bez duše a citu, bez psychologie. Živí lidé mají svůj strach i odvahu, své prožitky i emoce - Švejk má jen své historky. Nemyslí na budoucnost, netáhne za sebou svou minulost. Žije současným okamžikem. Tak chtěl žít i Hašek, jenže nebyl literární postavou, nýbrž člověkem, který je nějak sociálně i lidsky svázán s realitou.

Švejka nepsal Hašek s vědomím, že tvoří velkou literaturu, alespoň ne ve smyslu tehdejších norem. Paradoxně se mu ale podařilo - jemu, člověku po celý život bořícímu, destruktivnímu a ničícímu vytvořit skutečně velkou věc, nadčasové dílo.

---

Informace převzaté z http://vojtisek.tripod.com/hasek/ a webu Baziliškův svět.

© Jan Pechanec, 1.6.2002, ScifiWorld
Další články tohoto autora /autorky

Nejsou zatím přidány žádné komentáře. Chcete článek okomentovat?

---

Titulek komentáře:

Jméno: Příjmení: email:

Text komentáře: